Upravit stránku

Jako správného obchodníka, mě vždy zajímala komunikace. V poslední době jsem se jejím studiem zabýval velmi intenzivně. A přestože vím, že o komunikaci bylo napsáno mnoho, rozhodl jsem se s Vámi podělit o pár svých postřehů, které Vám, jak doufám, podobně jako mě, pomohou zlepšit život.

Když hovořím o komunikaci, mám na mysli výměnu informací mezi dvěma lidmi. Snad každému je jasné, že aby mohla komunikace probíhat, musí zde být někdo, kdo je schopen hovořit a druhý, který dokáže naslouchat. O tom bylo napsáno mnoho a popravdě to nebyl důvod, pro napsání tohoto článku. Pojďme více k jádru věci. Výsledkem dobré komunikace je porozumění.

Napsat nějaký článek o porozumění, který Vám pomůže zlepšit život, to už stojí za zvážení. Ostatně, kdo z Vás by si nepřál lépe rozumět se svým manželem, manželkou, dítětem, šéfem nebo kolegy, stejně tak, jako s ostatními lidmi, které potkáváte například, když vyrazíte ráno do práce? Ruku na srdce. Potkávat kolem sebe takové lidi, kteří Vám rozumí, to se hned člověku žije lépe.

Dá se proto vůbec něco udělat?

Určitě ano.

Při studiu komunikace, byl pro mě jeden z nejzásadnějších momentů okamžik, kdy jsem pochopil, jaký je skutečný rozdíl mezi dobrou a špatnou komunikací.

Určitě si dokážete představit, jak vypadá dobrá komunikace. Například moment, kdy jste se s někým potkali „na kafe“ a výborně jste si popovídali. Asi si také dokážete vybavit, jak vypadá špatná komunikace, kdy jste se s někým pohádali. Člověk na hádky obvykle vzpomíná nerad. Proto jsem si dříve myslel, že protikladem dobré komunikace, ve které panuje dobrá nálada a dva lidé si rozumí, je špatná komunikace, kde létají nadávky a cítíte hustou atmosféru.

Bude Vám to možná znít podivně, ale nehledě na to, jak ostré výrazy někdo používá, aby Vás ranil, nehledě na atmosféru, kterou přitom můžete krájet nožem, toto ještě bohužel není ten pravý protiklad dobré komunikace.

Dokonce, bude pro mnohé velkým překvapením, že stav, kdy létají urážky, stav plný silného nepřátelství, je poměrně dobrou úrovní komunikace.

A nyní, ještě předtím, než se rozhodnete myslet si, že jsem se doopravdy zbláznil, mi dovolte vysvětlit, jak to vlastně myslím.

Tedy, může být ještě něco horšího než urážky a prudká hádka?

Samozřejmě, že může. Je to lhaní. Každý dobře ví, že lhát je špatné a dělat se to nemá. Každopádně lhaní existuje. Velmi zajímavý fakt na lhaní (přestože na něm rozhodně není nic dobrého) je, že se na něj můžeme podívat, jako na poslední moment, kdy se s námi někdo, sice velmi špatným způsobem, snaží komunikovat, před tím, než klesne na samotné dno, k samotnému protikladu dobré komunikace.

Skutečným protikladem tedy nejsou hádky, a je mi velmi líto, není to ani lhaní, opravdový protiklad dobré komunikace, je žádná komunikace.

Jak už napovídá výše uvedené, komunikace úzce souvisí s dalšími dvěma oblastmi, jednou z nich je realita nebo chcete-li jinak pravda a druhou je náklonost nebo její nedostatek, jinými slovy emoce.

O těchto oblastech, se v tomto článku zmíním jen krátce a okrajově, zejména protože samy o sobě jsou tématem, který si zaslouží svůj vlastní prostor, a přestože jsou s komunikací úzce provázané, chci se v tomto článku primárně zaměřit hlavně na komunikaci samotnou.

Pojďme tedy v první řadě ke komunikaci samotné.

Pro příklad, si komunikaci zkusme přirovnat k vaší ranní cestě do práce. Jedete autem a vaší snahou je dostat se z bodu A (domova) do bodu B (práce), a pokud možno ve stejném stavu, v jakém jste vyjeli. Pro upřesnění, u tohoto příkladu jste vlastně vy tou přenášenou informací.

Kdybychom si samozřejmě představili jen Vás samotné, na opuštěné silnici, kde není ani živáčka, nejsou tam žádné křižovatky, semafory a jiné faktory, jako třeba vítr, sníh nebo déšť, bude cesta do práce poměrně jednoduchá záležitost. Ale bohužel, podobně jako je to s ranní dopravou, je to i s komunikací. Zde nejde pouze o přesun jediné informace z jednoho místa na druhé. Vedle toho je zde spousta různých dalších informací, komunikačních cest, výluk, slepých uliček, a jiných věcí, které můžou vyvolat dopravní zácpu, zpoždění, způsobit, že naprosto zabloudíte, utrpíte nehodu, anebo proděláte naprostý kolaps. Jednoduše řečeno ta informace, kterou jste chtěli sdělit, nedorazí na místo určení. Případně dorazí, ale v naprosto jiném stavu, než vypadala původně. Takže shrnuto sečteno, dobrá komunikace může být někdy pěkný oříšek.

A aby to bylo ještě složitější, jak jsem upřesňoval ve výše uvedeném přirovnání, jste Vy byli tou „přenášenou informací“. Tedy, zatím co při Vaší ranní cestě do práce se vy, jako „informace“ můžete svobodně rozhodovat kudy pojedete, jakou zvolíte rychlost, kdy zastavíte atd., se informace takto nechová. Jí je to jedno jestli dorazí nebo nedorazí, a když dorazí tak jestli narazí, nebo jestli ji někdo pochopí a když ji pochopí, tak jestli to bude tak, jak to bylo myšleno tím, kdo ji vyslal. Říká se také: „vypuštěné slovo ani párem koní zpět nevrátíš“, a častokrát také slyšíte „Já ti to říkal, ale ty mě nikdy neposloucháš“ a jistě se takových frází souvisejících s komunikací najde více.

Právě zde řada teorií o komunikaci selhává, protože se nás snaží přesvědčit, že komunikace je něco velmi jednoduchého. Jeden mluví a druhý naslouchá… No řekněte, není to jednoduché? Teoreticky je to velmi jednoduché. Ale pojďme se na to chvilku podívat z dalšího pohledu, jak už jsem výše zmiňoval – reality, nebo chcete-li jinak pravdy…

Pravda je něco s čím souhlasíte, něco, co je vám reálné. Mělo by to být něco, za čím si stojíte, protože to tak podle Vás je.

Při komunikaci se ovšem setkáváme ještě s další pravdou, tedy realitou a tou je pravda toho druhého, je to něco, co je reálné jemu, za čím si stojí a s čím on souhlasí.

Do momentu, kdy se „Vaše pravda“ neboli „Vaše realita“ bude shodovat s pravdou čili realitou někoho jiného, můžeme předpokládat, že si budete výborně rozumět. Je tam oboustranný souhlas.

Ovšem v okamžiku, kdy se Vaše pravda – realita, prostě váš názor bude rozcházet s názorem toho druhého, nebudete spolu souhlasit a komunikace se začne hroutit. Což mimo jiné poznáte i podle toho, že emoce, které byly dříve kladné, začnou být více a více chladné. Nicméně pro emoce v tomto článku ještě nenadešla ta správná chvíle a my ještě zůstaneme malou chvilku u pravdy.

Asi mi dáte za pravdu, že lepší než „aby se všechno začalo hroutit“, by možná pomohlo zjistit, kdo má vlastně pravdu. Vy, on, oba nebo je ta skutečná pravda ještě někde jinde?

Toto je velice zajímavý a důležitý moment. Protože to je to, co obyčejně děláme.

Hlavní věc, na kterou se v komunikaci běžně soustředíme je, kdo má vlastně pravdu. A dost často se obě strany svým způsobem snaží prosadit tu svojí.

Ale pravda, bohužel, je, že při komunikaci jde o úplně něco jiného, než o to, KDO má pravdu. A tak nechme nyní pravdu pravdou, dáme jí prostor v jiném článku a vraťme se zpět ke komunikaci.

O co tedy v komunikaci jde?? Komunikace je pouze výměna informací, prakticky nic jiného. Je jedno, jaké jsou informace povahy. Pravda nebo lež, to už nespadá do oblasti komunikace! To je předmětem zdravého rozumu, vzdělání, schopnosti vnímat a udělat si úsudek o tom, co vnímáme.

Dokud tento fakt nepochopíme budeme mít problém s komunikací, stejně jako s pravdou. A s emocemi, které ještě pořád nedostaly prostor, to taky bude „na štýru“. Takže naše snaha dosáhnout lepšího porozumění, o kterém jsem hovořil na začátku, bude vzdálená kdesi ve hvězdách.

Tedy v komunikaci je potřeba si hlídat jinou věc, než jestli máte pravdu vy, nebo někdo jiný. Jakou? Musíte se starat hlavně o to, aby proudila.

Proč?

Zaměřme se na jednu důležitou věc, která nastane, když se komunikace z nějakého důvodu zablokuje. Podobně jako, když u našeho příkladu s dopravou nastane zácpa. Ostatní informace vytvoří tlak. (podobně jako auta, která by ráda pokračovala v jízdě, ale nemohou). Chtěli by někam proudit, ale nemohou. To vytvoří napětí. A nemožnost komunikace bude daný tlak stále stupňovat. A zde v tomto článku konečně dostávají prostor emoce. Napětí jde nahoru, emoce jdou dolu. Máte tu představu? Čím větší napětí, tím více nám nálada padá dolů.

Příčina napětí je v tom, že přestala proudit komunikace. Díky nějaké informaci, která nebyla přijata nebo byla špatně pochopena, se komunikace lidově řečeno ucpe. Může nastat i situace, kdy je komunikace přijata, správně pochopena, ale protože je na základě nesouhlasu odmítnuta, se může také zablokovat. Bohužel díky tomuto mechanismu nemohou proudit další informace (podobně jako auta při dopravním kolapsu). Takže lidově řečeno, bránit se přijímání špatných informací nebo informací, se kterými nesouhlasíte způsobuje, že sami sobě současně bráníte i v přijímání dobrých informací a dosažení souhlasu. Zablokujete komunikační cestu a díky vaší snaze zabránit, aby se až k vám nedostala špatná informace, se k vám nedostanou ani ty ostatní a napětí se stupňuje a emoce padají k bodu mrazu.

Pravděpodobně jste zažili, že jste v dobré náladě oslovili nějakého člověka, který na vás zcela iracionálně začal křičet. Nebo se rozbrečel. Anebo se choval jinak, než by odpovídala přítomná situace. To je běžný příklad, kdy jste narazili na nějakou jeho zablokovanou komunikaci, kterou dokud nezvládnete, komunikace se neuvolní a nebude dobře fungovat.

Naštěstí zvládání těchto věcí není složité. Platí jedno zlaté pravidlo. Vyslechněte si člověka, ať vám říká cokoliv, i když přitom lítají hromy blesky (dost často si všimnete, že to vlastně není kvůli vám) a postarejte se hlavně o to, aby chápal, že mu rozumíte, aby mohla komunikace znovu proudit. To samozřejmě neznamená, že s ním musíte souhlasit. Nicméně, dokud se vám nepodaří vyslechnout a přijmout danou komunikaci, zpravidla se nedostanete dále, protože je ta komunikace zaseklá. Je tam napětí, které v sobě ten daný člověk má nashromážděné někdy i za delší období. A větší napětí znamená bohužel horší emoce.

Ale naštěstí to funguje i naopak. Pamatujte si méně napětí, znamená lepší emoce. A to je to, co komunikace dělá, uvolňuje napětí. Co je možná velmi důležité zdůraznit, že v takových situacích většinou není potřeba nijak argumentovat. Vůbec. Možná to někoho překvapí. Ale můžete si to zkusit vyzkoušet, dokonce začít argumentovat celou věc někdy ještě zhorší. Hlavní je vydržet naslouchat. Se zájmem si vyslechnout toho druhého. Tím, že dovolíte komunikaci, aby proudila, uvolníte to napětí. Pak se uvolní i emoce a budete mít lepší příležitost najít cestu k porozumění.

Tento a mnoho dalších článku autora si můžete přečíst ZDE

Nahoru