Kritizovaná novela z 1.7.2017, která se stala jedním z pomníčků předchozího ministra spravedlnosti snížila počty insolvenčních návrhů meziročně o více než 40%. Nebyl to to však výsledek zlepšené kázně dlužníků, ale hlouposti úředníků, kteří protlačili nesmyslnou novelu, která v praxi znemožnila podávat insolvenční návrhy.
Proto se pár chytrých hlav dalo dohromady a vymyslela se další novela. Z bláta do louže, řekl bych.
Co nového nás tedy pravděpodobně čeká?
Dlužníci před vyhlášením osobního bankrotu nebudou muset prokazovat, zda jsou schopni splatit určitou část (30%) svých závazků, jako je tomu nyní.
Naštěstí neprošla tzv. nulová sedmiletá varianta, kdy by dlužník žil z minima stanoveného soudem a de facto nemusel splácet nic.
Proces oddlužení bude trvat i nadále pět let a dlužník by za tu dobu měl uhradit alespoň 30% závazků.
Dlužník musí mít však dostatečné příjmy na to, aby každý měsíc kromě odměny insolvenčnímu správci zaplatil stejnou částku i věřitelům. Celkem tedy půjde o 2.178,-Kč měsíčně.
Pokud dlužník po pěti letech nesplatí požadovaných 30% dluhu, rozhodne o jeho osudu soud. Pokud soudce rozhodne, že se dlužník dostatečně nesnažil, zbylých dluhů ho nezbaví, ale pokud snahu uzná, věřitelé mají smůlu.
Nově vznikne kratší tříletá verze s podmínkou splatit 60% svých závazků.
Ruší se nesmyslná hranice, dle které dnes mohou podat návrh na insolvenci pouze lidé, jejichž dluhy jsou nižší než tisícinásobek existenčního minima (cca 2,200.000,-Kč).
Co lze očekávat?
Jelikož nedošlo ke klíčové změně – tedy zrušení podmínky, že insolvenční návrh může podat jen advokát, notář, exekutor či insolvenční správce za 4 tisíce Kč bez daně (u SJM za 6t) anebo akreditovaná osoba, ta však zdarma, tak podle mě k žádnému výraznějšímu zlepšení situace nedojde.
Bezmála 900 tisíc našich spoluobčanů s exekucemi, z nichž minimálně třetina by pomoc přes oddlužení potřebovala, budou mít z větší části i nadále smůlu.
Poslední nadějí tak zbývá Senát – třeba si tam všimnou nedokonalostí a zákon předělají. Doufám….ale ne moc.
